Flashcards - na učení slovíček

před 6 dnyMinut čtení: 3

Flash kartičky jsou studijní pomůckou, která pomáhá při zapamatování a aktivním vybavování. Skládají se z malých kartiček s otázkou, slovem nebo pojmem na jedné straně a odpovědí nebo vysvětlením na straně druhé.

Můj osobní pohled na flash karty:

Začínala jsem tak s angličtinou, aniž bych věděla, že to má nějaký název nebo že je to metoda učení, kterou používají i polygloti. Nyní je používám pro francouzštinu, španělštinu a turečtinu.

Typy kartiček

1. Papírové - klasické indexové karty nebo malé kousky papíru. Na jednu stranu napíšete nové slovíčko. Na druhou stranu jeho význam, obrázek nebo kresbu, která vám pomůže si ho zapamatovat. Můžete to dělat ve svém rodném jazyce (začátečníci) nebo v cílovém jazyce (mírně pokročilí). Jako upgrade můžete přidat i personalizované věty. Prostě cokoliv, co vám pomůžu vybavit si právě toto slovo.

2. Digitální - online nebo založené na aplikacích (např. Anki, Quizlet). Ty často obsahují i multimédia (obrázky, zvuky) a jsou založená na opakujících algoritmech.

Jak se s nimi učit?

Aktivní připomínání - Podívejte se na stranu s obrázkem/překladem/větou a pokuste si vzpomenout na nové slovo, než kartu otočíte.

Fázové opakování (spaced repetition systém, SRS) - obtížné kartičky si prohlížejte častěji a snadné méně často, abyste si posílili paměť viz Leitnerův systém níže

Promíchejte pořadí - Vyvarujte se zapamatování na základě pozice, nikoliv na základě skutečných znalostí.

Říkejte odpovědi nahlas - Pomáhá upevnit učení a správnou výslovnost při studiu jazyka.

Používejte oba směry - pokud se učíte slovní zásobu, zkoušejte překlady z cizího jazyka do rodného i z rodného do cizího. Pokud jste pokročilejší, používejte jenom cílový jazyk.

SRS

SRS (Spaced Repetition System) je metoda učení založená na principu postupného opakování v optimálních intervalech. Vychází z psychologických studií o zapomínání, zejména z Ebbinghausovy křivky zapomínání.

Ebbinghausova křivka zapomínání

Německý psycholog Hermann Ebbinghaus ve svém výzkumu zjistil, že:

Bez opakování zapomeneme většinu nových informací velmi rychle – už po jednom dni si pamatujeme jen asi 30 % učiva.
Pokud se učivo v pravidelných intervalech opakuje, zapomínání se zpomaluje a informace se lépe ukládají do dlouhodobé paměti.

Jak funguje SRS

SRS využívá principy křivky zapomínání a plánuje opakování v postupně prodlužujících se intervalech:

První opakování – těsně po učení (např. po několika minutách nebo hodinách).
Druhé opakování – po jednom dni.
Třetí opakování – po několika dnech.
Další opakování – po týdnech až měsících, pokud si informace stále pamatujeme.

Systém funguje tak, že pokud si něco snadno zapamatujeme, interval se prodlouží. Pokud máme problém si to vybavit, opakování se vrátí do kratších intervalů.

Využití SRS

SRS se často používá při učení jazyků, medicíny nebo jakýchkoliv faktických znalostí. Mezi nejznámější aplikace patří například Anki, Quizlet, SuperMemo nebo Memrise, které na základě uživatelských odpovědí automaticky plánují opakování.

Díky této metodě se učíme efektivněji, protože věnujeme více času těm informacím, které nám dělají problém, a méně těm, které už známe.

Leitnerův systém je konkrétní metoda využívající principy SRS k efektivnímu učení pomocí kartiček (flashcards). Vymyslel ji německý novinář Sebastian Leitner v 70. letech.

Jak Leitnerův systém funguje?

Kartičky jsou rozděleny do několika boxů podle toho, jak dobře danou informaci ovládáme.

Všechny nové kartičky začínají v prvním boxu.
Pokud odpovíme správně, kartička se přesune do dalšího boxu (s delším intervalem opakování).
Pokud odpovíme špatně, kartička se vrátí zpět do prvního boxu (k častějšímu opakování).

BOX	INTERVAL OPAKOVÁNÍ
1. box	Každý den
2. box	Každé 2-3 dny
3. box	Každý týden
4. box	Každé 2 týdny
5. box	Každý měsíc

Spojení s SRS a křivkou zapomínání

Leitnerův systém automaticky upřednostňuje opakování těch kartiček, které jsou náročnější na zapamatování, a naopak šetří čas u těch, které už dobře známe. Tím se optimálně využívá Ebbinghausova křivka zapomínání, protože složitější informace se opakují častěji, než se uloží do dlouhodobé paměti.